SLUNEČNÍ  ZÁŘENÍ

ZÁKLADNÍ ÚDAJE  O SLUNEČNÍM  ZÁŘENÍ

Slunce je středem planetární soustavy, do které patří i naše Země. Má přibližně tvar koule s průměrem 1 400 000 km. Skládá se v převážné míře z atomového vodíku s malou příměsí hélia a nepatrným množstvím ostatních prvků. Všechny tyto prvky se nachází ve formě plazmatu. Hmotnost Slunce je 2.10³⁰ kg, teplota povrchu je okolo 6 000 K. Celkový tok energie, který Slunce vyzařuje do kosmického prostoru je 3,8.10²⁶ W. Zdrojem tohoto obrovského množství energie je termojaderná reakce, která probíhá při fúzi vodíku na helium (4.10⁶ t hmoty Slunce se přemění za 1 sekundu na energii, kterou Slunce vyzáří). 
Spektrální složení slunečního záření se pohybuje od vlnové délky 10^-10 m (rentgenové a ultrafialové záření) až řádově metrové (rádiové vlny).
Z hlediska energetického využití slunečního záření na fototermickou konverzi má největší význam vlnový rozsah od 300 do 2500 nm, do kterého spadá přibližně 98 % energie dopadající na povrch Země. 
Slunečním zářením dopadá na zeměkouli a její atmosféru kontinuální výkon 1,7.10¹⁷ W. Roční nabídka solární energie představuje 1,5.10¹⁸ kWh, tj. 1500 miliard GWh práce, zatímco současná odhadovaná celosvětová spotřeba je 100.10¹² kWh za rok. 
Z porovnání vyplývá, že nabídka Slunce převyšuje naše současné potřeby cca 15 000 krát. K uspokojení energetických potřeb lidstva by stačilo při pětiprocentní účinnosti přeměny 0,13 % zemského povrchu. 
Intenzita slunečního záření nad zemskou atmosférou je cca 1 350 W m^-2 . Z toho atmosférou na zemský povrch pronikne za příznivých podmínek cca 1 000 W m^-2. 
Rozptylem přímého záření na oblacích a nečistotách v atmosféře a odrazem od terénu vzniká difúzní záření. 
Součet přímého a difúzního záření se označuje jako záření globální. Ve střední Evropě v závislosti na ročním období a stavu atmosféry může intenzita globálního záření v poledních hodinách kolísat od 100 do 1 000 Wm^-2.
Poměr přímého a difúzního záření je závislý na geografických a mikroklimatických podmínkách. Ve střední Evropě tvoří difúzní záření v celoročním průměru 50 - 70 % z globálního záření, přičemž v zimě dosahuje až 90 % podíl. 

• Ve střední Evropě kolísá intenzita globálního slunečního záření v poledních hodinách od 100 do 1000 W/m².

• Roční sumy globálního záření dopadajícího na 1 m² vodorovné plochy v ČR kolísají od 950 do 1250 kWh/m².

• V ČR je globální záření měřeno v síti radiačních stanic. U vybraných stanic reprezentujících  klimatická specifika různých nadmořských výšek a zeměpisných poloh jsou uvedeny dlouholeté průměrné roční sumy globálního záření:

• Stanice v různých geografických polohách vykazují srovnatelné hodnoty globálního záření: od nejvýše položené stanice Svratouch vzaté jako základ 100 % jsou rozdíly do 10 % . To vyvrací obecně vžitou představu o výrazných rozdílech intenzity slunečního záření v nížinách a na vrchovinách a podporuje možnost využití kolektorů na celém území ČR bez ohledu na nadmořskou výšku.

• Nabídka slunečního záření v rámci ČR je srovnatelná, rozdíly jsou spíše v klimatických podmínkách - teplotě a síle větru, které mohou výrazně ovlivnit ztráty na venkovní části solárního systému. Proto pro efektivní funkci slunečního zařízení je rozhodující použití kvalitních kolektorů a celého solárního systému, které zajistí maximální účinnost.

• Použití plochých kolektorů pro nízkoteplotní aplikace je výhodnější, než použití kolektorů koncentrujících.